když se setmí

 

KABINET MAXE KLINGERA

lidé jsou kuželky
bortí se za halasného klepotu
jedna o druhou

chceš polapit svůj stín
bodáš jej ostruhou

už zase ti uletěl klobouk

po protějším chodníku jdou dvě ženy
a jeden stín

kouzelnice má bílá hladká stehna
a černý klín

z altánku se na tebe usmívá ženská hlava
je tak strašně sama, říká

kdosi se topí

kdosi se svlíká

 

 

 

ÓDA NA JARDU TŮMU

varhaník má malé brejličky
židovský nos, židovskou nahrblou kostřičku
židovský úsměv

nejraději improvizuje na motivy skladeb luterána Bacha

když se setmí
není vůbec vidět

 

 

 

*

v rohu zahrady

dětského domova

odevzdaně

stojí

kůň