Blízkost sfér

 -

Nikdy nejím když nemám hlad

ale s tebou mám hlad jinak

je to zrádně krásné, nebezpečné

poklidné jak tichá hladina

pak oheň, proud a síla blesku

světlo co vzniká a zaniká...

bolest co stává se snesitelnou

Schody co vedou ze sklepa 

k východu slunce nad oceánem

všech možností, přítomných okamžiků

důvěra funguje jedním směrem

vše co se odehraje už je napsané

snad byla láska jen naší historií

prvodávná neomšelá, silná jak skála

co se pohla a došla ke mě...

Miliony světel na obloze

každá tečka tam vysoko vzkaz zemi

snad nejsme sami v chladném vesmíru

řekni lásko jak hřeje tvé tělo

když v noci se přiblížím

a vše je okamžik co si pamatujeme

když můžem si rozumět beze slov

být v každé kapce dešté co spadne

 najít sebe v odrazu tvořící se kaluže

bezejmenných sfér co nechápeme

tak vzdáleni  -  přesto blízcí sobě

*