Krví se poliju.
Svojí kůži sešiju.
Kosti na prach rozdrtím
a v tichosti se ponořím.
Bolest je tak krásná,
proč se jí někdo vzdává.
Láska svět neprožila ani nezažila,
s bolesti se ale vynořila.
Tančím s ní tango své,
osvícení prozrazené.
Bolest je nad bohem a i zemí
tak pohlaď s ní lásku mojí.
Mé touhy mého blázna ničí,
v noci v peřinách brečí.
Jeho touha je objetí smrti,
však život tolik bolesti dá mi.
A tak dále tančím tango své.
Maso, krev, kosti i hněv
to jsou moje kroky krásné.
Daruji je dál ať slyším svatý zpěv.