Noc je sen

Noc je sen

(Úsvity a pády)

 

I

Vládnu noci

mění se jako křídla motýlů

rychle padá

rychle se začíná

zvěř se choulí do mých útrob

spí a rozmísťuje své teritorium

hladím její srst

pohřbívám její neklid

 

Vládnu noci rozpaluji její stožáry

hoří všechny sloupy pocitů

zmenšeniny úzkosti

roztavené glorioly vyděšených králů

jejich poddaní nespí celé dny

v noci jsou bouřlivými hřebci

hněvem rozdupaným šiky sebeobětavých

 

V plamenech jsem viděl ukrutnou radost

zničující sny zavržených

na úbočí nedostupné hory bděli snili

jednou musí přijít den

zlo vyprchá

zlým buňkám kat odetne příliv

 

Všechno hoří

ohněm se kroutí ptáci a ženy v úsvitech

soumraky jsou bezbřehé

když rozpočítávám vojsko noci

když myšlenkou upaluji měsíční svit

 

V mé moci jsou kořeny noci

vydlážděné pannami Olympu

občas nesou pochodně

občas jsou zvláštní

mimořádně bezcitné

ve chvíli se rozprchnou a není co objevovat

 

Rázem bloudím

po noci snad přijde ráno

snad ne

noc není stav noc je sen

noc mě krášlí

noc je milenka

noc se skrývá

noc bludařka

noc má moc

noc nejnocovatější

noc vychází

noc je kat

noc mě sbližuje

noc mi krátí čas

noc je démant

noc světel

noc dobrotivé lásky

noc louk

noc ptáků

noc pevností

noc justičního omylu

noc radostí

noc trávy rostoucí naopak

noc břečťanu

noc zmijí

noc netušených známostí

noc zámků

noc prchavých tužeb

noc slunce

noc města které spí

noc první hvězdy

noc prvního svlékání

noc falše

noc polí obdělaných rukama

noc hvízdání

noc prvních žen

noc mostů

noc bodnutí

noc uzamčených slz

noc procitnutí

noc tváře

noc která mohla svědčit

noc letící z příkrého svahu

noc úsměvů

noc co noc

 

II

Volá mě magnetismus noci

čirá vzpomínka na dobré

roznáším lampy

ať zaplní temnotu

jejich dech dusí skučící tmu

vyráží jako zbrojnoš

rytíř posledního zatmění

 

Jsem zmagnetizovaný tloušťkou snu

nedokážu se hnout

nespájím se se sluncem ani s měsícem

jsem rozvibrovaný nocí co chladí

překonávám se jdu údolím

v každé mé stopě vzniká světlo

stovky září stovky noh

v mém dechu je země roztavena

sleduji tep mračen

nedohlédnu nebe

jen cítím

jeho nevšední přízraky

a z lásky k noci otvírám oči

probodené třásně světel

dokud je čas

je to častěji než příchod rána

po noci

jakkoliv změněné

rozčarované proudy větrů

hlas té noci zaniká

opět a opět vyvěrá

zpod listu šeříku

 

Noc je snem

přechází mi po kostech

občas narovná výrůstky

vysuší mokvavé rány

noc mě nenechává na pochybách:

jsem její jediný vládce

snový dárce

král živelných bičů

král královen poznačených pečetí

vyvrhuji ze sebe slova

rozdmýchávám noc mocí pohledu

čaruji ji

čeřím její hladiny brokátovým okem

poznávám její záhyby

mluvím jí o štěstí

když neposlouchá hladím ji a nesu

když usíná nechám její vlasy

roztékat do dolin

 

Jsem jediný monarcha noci

ke kterému sbíhají se nitky večera

s poddanými hrám hru „Pán a Sluha“

přicházejí a uvědomují si mou moc

dávám jim volnost

ne jako tyran prohlížím jejich tváře

co jako pevné slévají se mi do dlaní

 

Noc je mi otrokyní

chci aby líbala

líbá

chci aby ležela

leží

chci aby mě nasytila

sytí mě

chci aby vstávala

vstává

chci aby se vlnila

vlní se

chci aby mě rozpálila

vře

chci být slouhou jejího otroctví

když usíná mi na hrudi

a otevírá mé dopisy

schoulená

bez jediného zaváhání

 

III

Musím být otrokářem jediné vzpomínky

jediné noci

když letargie byla víc než pocit

 

náhle

upadal jsem do hlubin myšlenky

noc se stala ženou

měsíc závojem

tkalci rybáři

bratři sochami

slunce duhou

mé prsty symbolem

 

Bojuji proti těžkooděncům noci

a zachovávám lásku k ženě

kterou rozpouštím ve víně duše

 

potkávám se s rytíři

potkávám knížata jak putují

obzor je plný soch

němých stalaktitů němě běsnících

 

v palácích je plno zrady a rozkoše

na latrínách bují plevele

jedině nádvoří se lesknou

je tam ovoce všeho druhu

děti knížat

vznešené děti sahají do korun stromů

zpět běží jako o život

jakoby je hnal malebný strach

takový který je všeličím

zátiším nebo láskou

 

prozatím nevnímám

nepoznávám tyto kraje

jsou mi cizí otevřené křídla dveří

nehledím na tváře palácových sluhů

je mi ukradený ruch dvora

procházím rukou po hradbách

zdivo umírá po stovkách

otiskuje se do mě prach budoucího

závan revoluce mě škádlí v nose

je to vdech nedokončené prosby

revolta co drtí paláce

najde jednou lásku za rohem lesíku

v nedostupně spletitých chodbách alejí

 

IV

Noc je konspirací dne

když rozechvěná letí

musím ji ukončit

jako všechny rozběsněné živly

kterých nářek poslouchám zrána

jsou vybájenou katedrálou

na moři na žlutohnědém moři

 

Výstřely noci doznívají ve výšce

modlí se nebe přichází sen

rozteklé jsou dva tucty hvězd

kolem hodin je pavučina

čas je absolutně

pomalý

vyleštěné zrcadlo černoty visí

za nohy mě tahá přízrak dne

noc se utápí noc mě škrábe

jen pouštní lvi jsou klidné

pouští se víří prach a všudypřítomná

krev

skrytá jako myš v mořích dun

rozbíhá se žilou podzemí

je to tepna staré matky

 

když se sklo noci zařezává hlouběji

do stran stříká světlo rozjásané zahrady

 

mám na mysli

stromy co pučí

běh neznámého hlodavce

kořeny spálené trávy

vyplazený jazyk ospalých much

 

Tím ničím noc nekončí

bavím se stříbřitými vodotrysky zlata

jako kůže jsou horoucí hroudy hlíny

poroučím si kávu a zákusek

na podnosu jsou dvě hlavy sněženek

dva rozdupané sny zamřížovaného úsvitu

 

V

Sestrojil jsem noc

která padá na azbestové děti

přemáhám v sobě bolest a hlad

vymyslel jsem plynutí půlnoci

do rána se schovávají stříbrné červánky

v punčochách nevinných panen

v rozbalených pulzech modravého spánku

alejí tmou alejí rozpínáním

 

Jsem kníže noci

kterého poddaní jsou vyrovnaní

kníže absolutna

kníže pustin

kníže dějů

kníže schémat

kníže rozevřených bran

kníže úplňků

kníže laskavosti

kníže příběhu

kníže chvil

kníže rozběhnuté romance

kníže dolů

kníže jam

kníže hradů

kníže poletujících bláznů

kníže rozpadlého citu

kníže andělských chórů

kníže bratr

kníže potomek

kníže probuzených víl

kníže mocných staletí

kníže prachu

kníže stroj

kníže rozpoutané bouře

kníže slov

kníže diktující

kníže živelní

kníže absorbující

kníže žalostné

kníže královské

kníže rozdýchané

kníže milující

kníže žalované

kníže přibývající

kníže nasávané

kníže rozsvícené

kníže rozdrobené

kníže bláznivé

kníže pracující

kníže rozpalované

kníže knížecí

kníže rozumné

kníže blankytní

kníže rozhodující

kníže vyčerpané

kníže hluché

kníže hledající

kníže rozkvetlé

kníže nejsrdečnějšího pozdravu

kníže vystupující z koupele

kníže jásavé

kníže logických náhod

kníže hodin

kníže rozchodů

kníže ženské duše

kníže připravené večeře

kníže zastavených úsvitů

kníže matka sester

kníže rozpínavý vesmír

kníže prvního polibku

kníže hloupých měšťanů

kníže zkřížených kolejnic

kníže vzdechů

kníže bezbranných

kníže lovkyň perel

kníže stromořadí

kníže válečných obětí

kníže rozhodného srdce

kníže umírající

kníže vyburcované

kníže pokoj

kníže pohodlný život

kníže otevřený všehomír

kníže zamilovaných

kníže blesků

kníže žhavá rosa

kníže rozum

kníže promarněné lásky

kníže pohybu

kníže školské lavice

kníže bolestní vzpomínky

kníže zmámené

kníže všech knížat

 

VI

Mám na mysli noc co nekončí

mám na mysli sen co neletí

prázdné jsou svíce

prázdný je dům

líhám si vstávám

do čajníku padá déšť

v melancholické vzpomínce

déšť je sen

ale jaký!

 

Musí být pozdě

každý večer každou noc

když rozpitvávám obzor

ženskou řasou

ženským darem

 

přilétají ptáci severu

do rozťatého úsměvu za sluncem

nic nebrání aby se rozběhl den

nic nezastaví sen co rodí noc

tisíc dvě stě roků usínám

hlavně sám

rozkradený nocí

 

VII

Musím ovládnout noc do poslední kapky krve

vedle stojí přítel sen

sen kohorta

sen rozumné stařenky

sen brány rozlomeného úsvitu

sen rtů krásné ženy

sen mostů

sen vláčné kůže

sen noci

sen vyjádřený nářkem

sen protilehlého domu

sen mokré žáby

sen myšlenky

sen vydaného svědectví

sen poblouznění

sen čarodějů

sen penězokazů

sen mudrců

sen chodců

sen zamilovaných

sen jezdců

sen bohabojných

sen ukradené perly

sen připravené lásky

sen mrtvých

sen oživený snem

sen čistoty

sen malomocných

sen blíženců

sen přítele

sen první vteřina míru

sen rozbitý atom hodin

sen růžová zahrada

sen vojín co krvácí

sen člověk

sen rozpustilé hry

sen malátní milování

sen hledání

sen mráz v duši

sen předurčenost

sen nakloněný

sen věčných radostí

 

VIII

Jsem bolid

vrhám se ze závratných výšek

do útrob noci

vyhlazených hlubin pevniny

prodírám se křovím

kde je skrytá rozkoš noční hladiny

vlny němě narážejí

a supí hodokvas je uměním

 

Roztažené nejsou jenom svaly

obloha se otvírá jako monogram vesmíru

jeho oko mhouří a mrká

svět se řítí svět zaniká mlhou

ráno bude chladnější než popel

ráno se sejdou všechny dobré duše

uzavřeme věčný mír

napijeme se z plných číší

světlo nás zalije

vstaneme a vstoupíme

do dveří nás přitiskne stín

stín obtažený úsvitem

úsvit zdokonalený nocí

 

IX

Jsem noc

přerážím ptačí skřehot

poblouzněný

vydaný napospas rozbřesku

uzly v lásce dělám rychleji než blesk

proto miluji temné zátiší

odcizené jsou jen moje oči

dravé oči hladí lísky

v korunách stromů hnízdi Sirius

 

jsem bezbřehý v tmavých alejích

jako konipásek skáču do snů

možné jsou všechny příběhy

možné je světlo mé noci

a i když letí probleskuje letí

kříží mě snem

 

zvedám se humorem noci

který léčí bezbranné

dary noci jsou nebezpečně blízko

dary na podnosu z rána

dary stříbřité

 

X

Jsem sen

přicházím rozmnožený tisícovkou hvězd

našel jsem nové perletě života

nové odlesky stínů mě popohnaly

rozčeřil jsem snové hladiny

hnízda výšin mi přistáli na prsou

noční jezdec

noční sen

spoutaný popruhy

rozvášněný svobodou

se smyslem nad smyslem

pokropený láskou jasní rosou

 

bdím

narušuji tikot hodin srdce

roznáším první ranní zvěsti

k ospalým mátohám

k vstávajícím dětem úsvitu

všem podám ruce

a zazpívám

vznešeně proletím

ze snů do noci

 

 

Noc je sen

(Úsvity a pády)

I

Vládnem noci

mení sa ako krídla motýľov

rýchlo padá

rýchlo sa začína

zver sa chúli do mojich útrob

spí a rozmiestňuje svoje teritórium

pohládzam jej srsť

pochovávam jej nepokoj

 

Vládnem noci rozpaľujem jej stožiare

horia všetky stĺpy pocitov

zmenšeniny úzkosti

roztavené glorioly vydesených kráľov

ich poddaní nespia celé dni

v noci sú búrlivými tátošmi

hnevom rozdupaným šíkmi sebaobetavých

 

V plameňoch som videl ukrutnú radosť

zničujúce sny zavrhnutých

na úbočí nedostupnej hory bdeli snívali

raz musí prísť deň

zlo vyprchá

zlým bunkám kat odsekne príliv

 

Všetko zhára

ohňom sa krútia vtáci a ženy v úsvitoch

súmraky sú bezbrehé

keď rozpočítavam vojsko noci

keď myšlienkou upaľujem mesačný svit

 

V mojej moci sú korene noci

vydláždené pannami Olympu

občas nesú pochodne

občas sú zvláštne

mimoriadne bezcitné

vo chvíli sa rozpŕchnu a niet čo objavovať

 

Razom blúdim

po noci možno príde ráno

možno nie

noc nie je stav noc je sen

noc ma krášli

noc je milenka

noc sa skrýva

noc bludárka

noc má moc

noc najnocovatejšia

noc vychádza

noc je kat

noc ma zbližuje

noc mi kráti čas

noc je diamant

noc svetiel

noc dobrotivej lásky

noc lúk

noc vtákov

noc pevností

noc justičného omylu

noc radostí

noc trávy rastúcej naopak

noc brečtanu

noc zmijí

noc netušených známostí

noc zámkov

noc prchavých túžob

noc slnka

noc mesta ktoré spí

noc prvej hviezdy

noc prvého zvliekania

noc falše

noc polí obrobených rukami

noc hvízdania

noc prvých žien

noc mostov

noc bodnutí

noc uzamknutých sĺz

noc precitnutia

noc tváre

noc ktorá mohla svedčiť

noc letiaca z príkreho svahu

noc úsmevov

noc čo noc

 

II

Volá ma magnetizmus noci

číra spomienka na dobré

roznášam lampy

nech zaplnia temnotu

ich dych dusí skučiacu tmu

vyráža ako zbrojnoš

rytier posledného zatmenia

 

Som zmagnetizovaný hrúbkou sna

nedokážem sa hýbať

nespájam sa so slnkom ani s mesiacom

som rozvibrovaný nocou čo chladí

prekonávam sa idem údolím

v každej mojej stope vzniká svetlo

stovky žiar stovky nôh

v mojom dychu je zem roztavená

sledujem tep mračien

nedovidím nebo

len cítim

jeho nevšedné prízraky

a z lásky k noci otváram oči

prebodnuté strapce svetiel

kým je čas

je to častejšie než príchod rána

po noci

akokoľvek zmenenej

rozčarovanej prúdmi vetrov

hlas tej noci zaniká

znova a znova vyviera

spod listu orgovánu

 

Noc je snom

prechádza mi po kostiach

občas narovná výrastky

vysuší mokvavé rany

noc ma nenecháva na pochybách:

som jej jediný vládca

snový darca

kráľ živelných bičov

kráľ kráľovien poznačených pečaťou

vyvrhujem zo seba slová

rozdúchavam noc mocou pohľadu

čarujem ju

čerím jej hladiny brokátovým okom

spoznávam jej záhyby

rozprávam jej o šťastí

keď nepočúva hladím ju a nesiem

keď zaspáva nechám jej vlasy

roztekať do dolín

 

Som jediný monarcha noci

ku ktorému zbiehajú sa nitky večera

s poddanými hrám hru „Pán a sluha“

prichádzajú a uvedomujú si moju moc

dávam im voľnosť

nie ako tyran prezerám ich tváre

čo ako pevné zlievajú sa mi do dlaní

 

Noc je mi otrokyňou

chcem aby bozkávala

bozkáva

chcem aby ležala

leží

chcem aby ma nasýtila

sýti ma

chcem aby vstávala

vstáva

chcem aby sa vlnila

vlní sa

chcem aby ma rozpálila

vrie

chcem byť sluhom jej otroctva

keď zaspáva mi na hrudi

a otvára moje listy

schúlená

bez jediného zaváhania

 

III

Musím byť otrokárom jedinej spomienky

jedinej noci

keď letargia bola viac než pocit

 

náhle

upadal som do hlbín myšlienky

noc sa stala ženou

mesiac závojom

tkáči rybármi

bratia sochami

slnko dúhou

moje prsty symbolom

 

Bojujem proti ťažkoodencom noci

a zachovávam lásku k žene

ktorú rozpúšťam vo víne duše

 

stretávam sa s rytiermi

stretávam kniežatá ako putujú

obzor je plný sôch

nemých stalaktitov nemo besniacich

 

v palácoch je plno zrady a rozkoše

na latrínach bujnejú buriny

jedine nádvoria sa lesknú

je tam ovocie všetkého druhu

deti kniežat

vznešené deti siahajú do korún stromov

späť bežia ako o život

akoby ich hnal malebný strach

taký ktorý je všeličím

zátiším alebo láskou

 

zatiaľ nevnímam

nepoznávam tieto kraje

sú mi cudzie otvorené krídla dverí

nehľadím na tváre palácových sluhov

je mi ukradnutý ruch dvora

prechádzam rukou po hradbách

murivo zomiera po stovkách

otláča sa do mňa prach budúceho

závan revolúcie ma šteklí v nose

je to vdych nedokončenej prosby

revolta čo drví paláce

nájde raz lásku za rohom lesíka

v nedostupne spletitých chodbách alejí

 

IV

Noc je konšpiráciou dňa

keď rozochvená letí

musím ju ukončiť

ako všetky rozbesnené živly

ktorých nárek počúvam zrána

sú vybájenou katedrálou

na mori na žltohnedom mori

 

Výstrely noci doznievajú vo výške

modlí sa nebo prichádza sen

roztečené sú dva tucty hviezd

okolo hodín je pavučina

čas je absolútny

pomalý

vyleštené zrkadlo čiernoty visí

za nohy ma ťahá prízrak dňa

noc sa utápa noc ma škrabká

len púštne levy sú pokojné

púšťou sa víri prach a všadeprítomná

krv

ukrytá ako myš v moriach dún

rozbieha sa žilou podzemia

je to tepna starej matky

 

keď sa sklo noci zarezáva hlbšie

do strán strieka svetlo rozjasanej záhrady

 

mám na mysli

stromy čo pučia

beh neznámeho hlodavca

korene spálenej trávy

vyplazený jazyk ospalých múch

 

Tým ničím noc nekončí

bavím sa striebristými vodometmi zlata

ako koža sú horúce hrude hliny

porúčam si kávu a zákusok

na podnose sú dve hlavy snežienok

dva rozdupané sny zamrežovaného úsvitu

 

V

Zostrojil som noc

ktorá padá na azbestové deti

premáham v sebe bolesť a hlad

vymyslel som plynutie polnoci

do rána sa schovávajú strieborné zore

v pančuchách nevinných panien

v rozbalených pulzoch modravého spánku

alejou tmou alejou rozpínaním

 

Som knieža noci

ktorého poddaní sú vyrovnaní

knieža absolútna

knieža pustatín

knieža dejov

knieža schém

knieža roztvorených brán

knieža splnov

knieža láskavosti

knieža príbehu

knieža chvíľ

knieža rozbehnutej romance

knieža baní

knieža jám

knieža hradov

knieža poletujúcich bláznov

knieža rozpadnutého citu

knieža anjelských chórov

knieža brat

knieža potomok

knieža prebudených víl

knieža mocných storočí

knieža prachu

knieža stroj

knieža rozpútanej búrky

knieža slov

knieža diktujúce

knieža živelné

knieža absorbujúce

knieža žalostné

knieža kráľovské

knieža rozdýchané

knieža milujúce

knieža žalované

knieža pribúdajúce

knieža nasávané

knieža svietené

knieža rozdrobené

knieža bláznivé

knieža pracujúce

knieža rozpaľované

knieža kniežacie

knieža rozumné

knieža blankytné

knieža rozhodujúce

knieža vyčerpané

knieža hluché

knieža hľadajúce

knieža rozkvitnuté

knieža najsrdečnejšieho pozdravu

knieža vystupujúce z kúpeľa

knieža jasavé

knieža logických náhod

knieža hodín

knieža rozchodov

knieža ženskej duše

knieža pripravenej večere

knieža zastavených úsvitov

knieža matka sestier

knieža rozpínavý vesmír

knieža prvého bozku

knieža hlúpych mešťanov

knieža skrížených koľajníc

knieža vzdychov

knieža bezbranných

knieža lovkýň perál

knieža stromoradí

knieža vojnových obetí

knieža rozhodného srdca

knieža zomierajúce

knieža vyburcované

knieža pokoj

knieža pohodlný život

knieža otvorený vesmír

knieža zamilovaných

knieža bleskov

knieža žeravá rosa

knieža rozum

knieža premárnenej lásky

knieža pohybu

knieža školskej lavice

knieža bolestnej spomienky

knieža zmámené

knieža všetkých kniežat

 

VI

Mám na mysli noc čo nekončí

mám na mysli sen čo neletí

prázdne sú sviece

prázdny je dom

líham si vstávam

do čajníka padá dážď

v melancholickej spomienke

dážď je sen

ale aký!

 

Musí byť neskoro

každý večer každú noc

keď rozpitvávam obzor

ženskou mihalnicou

ženským darom

 

prilietajú vtáci severu

do rozťatého úsmevu za slnkom

nič nebráni aby sa rozbehol deň

nič nezastaví sen čo rodí noc

tisíc dvesto rokov zaspávam

hlavne sám

rozkradnutý nocou

 

VII

Musím ovládnuť noc do poslednej kvapky krvi

vedľa stojí priateľ sen

sen kohorta

sen rozumnej starenky

sen brány rozlomeného úsvitu

sen pier krásnej ženy

sen mostov

sen vláčnej pokožky

sen noci

sen vyjadrený nárekom

sen protiľahlého domu

sen mokrej žaby

sen myšlienky

sen vydaného svedectva

sen poblúznenia

sen čarodejníkov

sen peňazokazcov

sen mudrcov

sen chodcov

sen zamilovaných

sen jazdcov

sen bohabojných

sen ukradnutej perly

sen pripravenej lásky

sen mŕtvych

sen oživený snom

sen čistoty

sen malomocných

sen blížencov

sen priateľa

sen prvá sekunda mieru

sen rozbitý atóm hodín

sen ružová záhrada

sen vojak čo krváca

sen človek

sen roztopašné hry

sen malátne milovanie

sen hľadanie

sen mráz v duši

sen predurčenosť

sen naklonený

sen večných radostí

 

VIII

Som bolid

vrhám sa zo závratných výšok

do útrob noci

vychladených hĺbok pevniny

predieram sa krovím

kde je skrytá rozkoš nočnej hladiny

vlny nemo narážajú

a supí hodokvas je umením

 

Roztiahnuté nie sú iba svaly

obloha sa otvára ako monogram vesmíru

jeho oko žmúri a mrká

svet sa rúti svet zaniká hmlou

ráno bude chladnejšie než popol

ráno sa zídu všetky dobré duše

uzatvoríme večný mier

napijeme sa z plných čaší

svetlo nás zaleje

vstaneme a vstúpime

do dverí nás pritlačí tieň

tieň obtiahnutý úsvitom

úsvit zdokonalený nocou

 

IX

Som noc

prerážam vtáčí škrekot

poblúznený

vydaný napospas brieždeniu

uzly v láske robím rýchlejšie než blesk

preto milujem temné zátišia

odcudzené sú len moje oči

dravé oči pohládzajú liesky

v korunách stromoradí hniezdi Sírius

 

som bezbrehý v tmavých alejach

ako lúčny koník skáčem do snov

možné sú všetky príbehy

možné je svetlo mojej noci

a hoc letí prebleskuje letí

kríži ma snom

 

dvíham sa humorom noci

ktorý lieči bezbranných

dary noci sú nebezpečne blízko

dary na podnose z rána

dary striebristé

 

X

Som sen

prichádzam rozmnožený tisíckou hviezd

našiel som nové perlete života

nové odlesky tieňov ma popohnali

rozčeril som snové hladiny

hniezda výšin mi pristáli na prsiach

nočný jazdec

nočný sen

spútaný popruhmi

rozvášnený slobodou

so zmyslom nad zmyslom

pokropený láskou jasnou rosou

 

bdiem

narúšam tlkot hodín srdca

roznášam prvé ranné zvesti

k ospalým mátohám

k vstávajúcim deťom úsvitu

všetkým podám ruky

a zaspievam

vznešene preletím

zo snov do noci