Čím jsem starší

Čím jsem starší 

 

Čím jsem starší,

stále skloňují slovo domov...

Jsem obyčejný člověk, 

nejsem žádný robot...

 

Je mi líto lidí bez domova,

vážím si vstřícného slova...

Vážím si tepla, jídla, pití,

bez toho je špatné bytí...

 

Ráda se vracím ke svému domovu,

tady je srdce, bez něj žít nemohu...

Tady je láska, víra a něha 

tady se leží, dělá a běhá...

 

 

Jenom jeden domov je...

Tam je vždycky naděje...

Tam srdíčko správně tepe,

ať je zima, nebo v létě...

 

 

Volám tě domove, vážně tě miluji,

pro tebe dýchám, pro tebe skloňuji...

Ty jsi můj přístav, já loďka v něm 

kotvím zde ráda, v dobrém i zlém...

 

Bavím se o tobě, o mojem domovu

bez něj žít dále, vážně já nemohu...

Tady mám rodinu a taky kus sebe

chci zde žít v létě a taky když zebe...

 

S tebou jsem spoutaná, asi jak dvojčátko,

nechci se odpoutat, byť ani nakrátko...

S tebou chci zestárnout, bílý vlas mít 

s krásnou vzpomínkou v jiný svět jít...