Ve vichru zrozená a v bouři,
neklidnou duši pevně svírá.
Ta proti otěžím se bouří
a svoji zlobu nepředstírá.
Nenajde klid, ani potěšení
v krunýři povinností.
V tom nic lehkého není:
...jen je to k zlosti.
Jako loď v přístavu uvázaná,
plachty se vzdouvají - nemůže dál.
Kéž byla by, tak, požehnaná
aby někdo ji odvázal.
Bojuje, rozdrásaná, nehty si láme,
žízní a hladoví, avšak nepřestává.
Riskuje, ale svůj krunýř neoklame:
bouřnému srdci - velí hlava.
hlava možná jenom chvilku to velení převezme
aby si srdce trochu odpočalo:-))
mozek svazuje
srdce ne
pokud rozum velí
pak je živel zkrocen
nezkrotné je ve změtu všeho
emoce u kormidla a každou chvilku jiná má kapitánskou čapku:-))
podle mýho teda:-)))*
11.01.2026 20:43:28 | cappuccinogirl
Láska potřebuje pouze letmou, rozumnou kontolu. Nepotřebuje krotitele, jen směrovník. Podle mýho, teda. :-))
11.01.2026 21:09:24 | Kan
......Ano.....něco impozantně klasického/v dobrém smyslu slova/tam vnímám.....vždyť kolik toho ta srdce někdy musela a musí unést,že aby nepukla,tak hlava svým způsobem "zaskakuje"a "velí",aby se přežilo a věcně jednalo za časů zoufalých.....když jde o přežití,nejen za časů z kloubů vymknutých......Ji.
11.01.2026 19:13:19 | jitoush
Tak nějak to bude. Láska bez trochy rozumu chybuje a rozum bez lásky srádá. Děkuji za komentář. :-))
11.01.2026 21:06:33 | Kan
...asi to není o lodi, ale tohle mi to připomnělo...;-)
https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/michail-jurjevic-lermontov/plachta.html
11.01.2026 17:33:44 | Marten
Ono to je, ale i není o lodi. Především je to o něm samotném. Puškin byl před svou smrtí tzv. na indexu a, když zemřel, tak byl Lermontov jediný, kdo ho v básni oslavil a za trest byl odeslán, jako voják, na Krym do "vyhnanství". Lermontov byl velmi vnitřně rozerván.
To k romantismu patří. Díky za komentář. :-))
11.01.2026 21:25:39 | Kan