Večer

Venku ledovka.
V hrníčku čaj.

Pračka povídá dál.

Svetr?
Tílko?

Vlastně nikdy není ticho.

Aha, dráha.


Jen ta lampa je stejná.
Dává světlo
a není chladná.


Spi, holčičko, spi.
Máma dá nebe a bezpečí.

Zavírám oči.

Právě rychlík slzu suší.
Každá setina má duši
i v abstraktní rovině,
byť každý dle svého
ústy reportáž maluje.


Proč píšu?

Inu, mluvím pro sebe.
A vy slyšíte mě.

Krásnou noc od kotěte.