Pár vět ze života v trávě

procházím se neznámou krajinou
mezi jinými, stejnými, ticho je tu dosti
procházím se neznámou krajinou
kde staví se město nostalgie
kde staví se město z pradávných kostí

ruku do ohně dám jako nedbalé dítě
s bolestí počítám jako moucha
pro nichž pavouk plete nitě
ruku v ohni nechám, nebojím se
je to jako holt k jakési raritě

chtěla jsem líbati všechno, co je živé
chtěla jsem se schovat do knihy konejšivé

a tak tu ležím jako putovní kamínek
v zadumčivém stínu jetele
možná pro mě přijdou
možná ne, to je celé