Prsty na knížce

Prsty na knížce

Konečky prstů tvých ze sbírky básní

pohladí tvář peříčkem volavčím.

Pak, sotva se nad tím obrazem zasním,

zraní tak konečně, sladce… do krve.

Není to naposled, není to poprvé,

za přeletů sovích píšeš mi na kůži

verše s příchutí něhy

i jizvy, jak hladil bych trnitou růži

a vyhlížel tmou tušené břehy,

ke kterým míří jeřábů klín.