Dřív než mi dojdou slova
a navždy ztratím hlas
chci si pamatovat
lásko tebe, sebe, nás.
Až jednou zavřu oči
a přijdu o svůj zrak
jak do neznáma vkročím
chci uvěřit na zázrak.
Než pozbydu svou sílu
a navždy ztratím dech
chci si držet víru
že tě spatřím ve svých snech.
Až dotluče mé srdce
a nastane ten den
chci podat ruku smrtce
sám se sebou usmířen.
Jak odevzdám svou duši
a navždy padnu v prach
je jistě jednodušší
mít lásku, nemít strach.