***
Myslela jsem,
že mi sníh zasype rány
a v dechu ztratí se stud,
že na jaře, třeba,
pak roztaje strach
a jaro mě svým zpěvem ukolébá,
než zase ztratí svůj hlas.
Ale sníh mě jen studí na tváři,
padá chvilku, ale i tak mu nestačím,
a jaro, kdesi daleko,
děsí se, že nepřijde
včas.
***