Jen tak mě napadlo.

Jak krásné by bylo nemít strach o své blízké,
nemít strach z válek, strachem mi vychladl i kávy šálek.
Jsem tak zadumán do doby co nás čeká, že zapomněl jsem se napít se,
východisko?, zabít se?

Na to je dost času, ještě mám hodně sil, smrt jsem na věšák pověsil.
Žít se musí, a i třeba přežívat, před kosou svižně uhýbat.
Život je Dar, a není stále temno, je i krásně,
tak Piš básně.:-)