Víla

Víla vytržená z lesa.
Srdce křehké
na cáry rozedrané.
Vhozená do víru velkoměsta.

Snaží se,
chřadne, hyne.
slza něžná z oka kane.
Stále čeká, čeká, že se něco stane.

Ale ono se nestane
marně svou duši konejší.

Včerejšku neumírej!
Vrať mi sílu!
Dnešku, volám a prosím,
dovol mi, vrátit se zpět...

K Tobě...