Sníh pryč
a Praha zůstává.
Jen v mžiku tráva
i chuť slunce.
Zůstávají bundy
a ještě rukavice.
Ohlas světa v malé lince.
Co je dobré?
Oči, uši i barevné límce.
Vzpomeňte na mnohé
a bude dobře.
Uklidní i cizí verš.
Možná?
Kolotoč vnitřních výher
i koláč od přátel.
Jezte ba pijte sladce.
Vnímání je křehké.
Milá Mkninko :) Když píšeš o Praze, polévá mne pocit bezpečí domova, i když ten můj je zcela odlišný. Líbí se mi, jak umíš předat emoce a přímost Tvých veršů, kterým tak mohu věřit bezezbytku. Opatruj se, drahá.
18.01.2026 22:10:57 | narra peregrini
Nj, příroda chce mít všechno v rovnováze. Vysoké hory erodují deště, písečné duny uhlazují větry, do vákua s hvízdotem proniká vzduch. A tady zřejmě už dlouho byl ráj, tak sem poslala panáčka, který možná má ponětí o tvorbě, ale jinak má empatii zacementovanou. Škoda. To se přírodě nepovedlo.
18.01.2026 14:44:38 | mutil
Prý hloubavá...
"Sníh pryč
a Praha zůstává." – no ještě, aby se tak rozpustila Matička!!!
"Zůstávají bundy
a ještě rukavice." – tzv. praktické verše, co? Bez nich by se poezie ráda obešla, ale někteří "umělcové" ne a ne...
...et cetera, et cetera... až k poslednímu řádku, který "pochopí" jen vyvolení.
18.01.2026 13:39:36 | cementový panáček