Jediný svého druhu

Jsem jediný svého druhu
takový jako já není.
Za deště maluji duhu
a po nocích do kuropění
čtu hvězdám ze svého snáře
i měsíci o lidském snění.
Přesto že nejsem hvězdářem
je to můj džob každodenní.

Po ránu probouzím slunce
po dlouhé noci ze spánku.
Když pluji ve svoji džunce
naproti raním červánkům.
Přes den pak prstem do písku
zkouším vyrýt veršovánku
a když mám múzu na blízku
piju s ní vínko ze džbánku.

Jsem jediný svého druhu
a ač nemám žádné jmění
tak mám srdce dobrodruhů
a denně se oddávám snění.
Často se po světě toulám
rád sleduji jeho dění
jsem prostě takový moula
že na světě jako já není.