Tenkrát jsi měla žluté vlasy
a sukýnku lehounkou jak sníh.
Pranic nedbala jsi na počasí,
v očích azurový mělas hřích.
Stalo se v létě; kolik už je to let?
Smála ses a já ztrácel hlavu.
Obilí zlátlo, byl krásný ten svět,
kdybych tě políbil, byl bych v právu.
Bylo to naše poslední léto,
tys chtěla do světa se rozletět.
Má láska psala romaneto,
ale tvá byla, jak zvadlý květ.
24.01.2026 19:08:28 jitoush
Hezky jsi to......když si člověk s odstupem svého žití vzpomene na různé své peripetie,tak se dokáže tak nějak snivě pousmát a ostrosti zaoblit.....Ji.
24.01.2026 19:52:01 Kan
Ano, všechno bylo zalité sluncem, v zimě padal sníh a v létě vůbec nepršelo. Jen to pěkné se nám vybaví. :-))
19.01.2026 16:00:26 šuměnka
čas je iluze, třepení na stuze
a láska vniklá nikdy nevymizí
tenkrát i teď své plody stejně sklízí :)**
19.01.2026 13:48:56 šerý
Životní opravdově prožité lásky máme v komorách srdcí. Češou si tam před zrcadlem vlasy a špulí rtěnkám rty. Obléknou si punťíkaté šaty a roztančí nám hlavy na parketu Svět.
Dnes Kane, si pěkně zlehka našlapoval dávnou pěšinou. Prima*