Poslední západ

První západ

Zfoukl jsi jako pampelišku mou snahu,
poslal jsi na mě vichřici své zlosti,
ta staví štít ze zloby, strachu,
a vzpírá se i vlastní spravedlnosti.

Jako správce mého života
jsi mě obsadil do role zrádce,
a přesto víš…a dobře to víš,
že jsem květina, co přežívá tvá období
a nikdy neuvadne.

Poslední západ
u dveří tvých vlastních hříchů.
Jako tvůj nejbližší
odcházím hrdě, potichu.

Prší a blýská se, má to bolet,
možná i zlomit,
ale já raději do zdi vejdu,
než se vrátím
a budu v něco věřit.

Slova –
oheň, který nemá cenu hasit.
Odcházím od tebe,
nebudu nás kazit.