Střídají se kontrasty
a výsledkem
zní ozvěny.
Fasády domů jsou různé,
co vesnice pojme.
Holá tráva
míchá koloběh
v záři neutrality.
Možná?
Černá je oblíbená.
Ale...
Bílá je zas smutkem
na jiném světadíle.
Co malovat?
Tvář duhy
a náhle.
Stojím tu a hledám klíč.
Možná v tom sněhu
v očích nevidíš tu mříž.
Tak nanáším barvu na tělo,
ale představ si,
cítí se samo.
Obraz je zvláštní.
Abstraktní.
Ale Ty rozumíš mi.
Jsme spoutáni vášní,
a přesto vzdáleni.
Milenci, co se nevidí.
A jen tiše vyjí.
Truchlivě v poezii.
Sice jen ma obrázku
jednoho kreslíře
on zapomněl i barvy
a to je k nevíře
tak půjčila mu rtěnku
povídá kresli dál
obrázek do červena
se jahodově smál.
22.01.2026 17:31:40 | Květka Š.