Kde jste, vy všechny, lásky moje,
kde je váš smích, kde písně mládí ?
Jsou ztraceny klíče, vaše, od pokoje,
a přísný čas, jak o život pádí.
Kam, lásky mé, jste odletěly,
kde hledat mám vaši krásu ?
Svět, již prohledal jsem celý:
nezbývá, než pozeptat se času !
Jdu tichou ulicí, kde chodíval jsem kdysi,
vzpomínky se mnou se procházejí.
V paměti domů Vaše tváře visí:
dívám se dívám, než se poztrácejí.
Do ulic prázdno se neslyšně vkrádá,
domy svá okna zhasínají.
Hustá tma se střech pomalu padá;
o čem si domy povídají ?
Krásné vzpomínání.
23.01.2026 18:19:36 | PIPSQUEAK
No, někdy mě to popadne, ale zatím se tomu bráním, ovšem, jak je vidět - marně. Děkuji za komentář. :-))
23.01.2026 18:24:43 | Kan
ach, kde by byly? přec kolem všude
v náčrtech vlastních vzpomínek
jsou ve tvém nitru, horké a rudé
v samotě chvílí - jsou jak lék
:)**
23.01.2026 13:31:28 | šuměnka
Kolikrát si říkám, kde jsou všechny do kterých jsem byl zamilovaný ( většinou platonicky). Jak, asi, dnes vypadají a kam je život zavál. Tak jsem si, tak, zavzpomínal. Hezky sis zabásnila. :-))
23.01.2026 13:48:44 | Kan