Lysá II

Zase doma pod larisou,

vzpomínám na horu Lysou.

Tu, co dneska každý cyp,

sotva vyjde, aniž chcíp,

musí poslat rychle honem,

selfí s Lysou telefonem.

 

Podělit se o novinu,

že to dal dnes pod hodinu!

 

Na Lysou je mnoho cest,

každou stranou dá se lézt:

z Šancí nebo od hráze,

z Mazáku snad nejsnáze,

z Malenovic z Rajské boudy,

od Bezruča, hangem, Koudy,

z Visalají z parkoviště,

z Ostravice též od hřiště.

 

Stojkou z Krásné z Mohelnice,

pod vrcholem vrstevnice,

sjezdovku dál severní,

s nesmeky si vyběhni.

 

Stejně jako každým rokem,

nazývám se v lednu cvokem.

Od přejezdu z Ostravice,

Tři v jednom? Už nikdy více?

 

Večer doma před usnutím,

aniž tělo k tomu nutím,

pohybuje sebou samo,

dal jsi nás zas drahý kámo!

Počkej tedy na nás hore,

rychlý jsi byl Dalibore!

 

S Parkinsonem pod larisou,

počtvrté dnes běžím Lysou.