V pár slovech večera
řeč ustává.
Melancholie je tísnivá
a tíží jako nepropustné stigma.
Co zítra?
Pračka vypere prádlo.
Ruce ho vyžehlí
a žít se bude dál.
To všední
dá sílu
v rose i stínu.
Zpívat se dá.
I odpouštět svojí vinu.
Tam za rohem
pták utekl před mrazem
a já ho do tepla vezmu.
Taky hodlám prát, mkinko... žehlíš ráda? :-)
24.01.2026 22:09:07 | Ž.l.u.ť.á.k.
Moje babička to milovala, já jen žehlím občas.
24.01.2026 22:10:09 | mkinka
Já že bych se stavil... konečně by ty moje košile nevypadaly, jako že jsem v nich spal:-)
Jenom vtip;-)
Pěkný večer, Jíťo:-*
24.01.2026 22:19:21 | Ž.l.u.ť.á.k.