Nalistuj v dlaních, nalistuj přání,
snad dokážeš přečíst z mozolů.
Rád bych ti přispěl, však nemám zdání,
má cesta nerovná je a plná výmolů.
Jsou stíny zapletené do copánků,
jsou řeky které čarují.
V touze po klidném spánku
hadi syčí, když varují.
Nalistuj v dlaních své ztracené sny,
snad přečteš je ze svých ran.
Třeba zjeví se, jak dávný pocestný,
co tolikrát překročil oceán.
Jsou květy, co všechno vidí,
jsou stromy, co všechno pamatují.
Jsou dlaně, které nikdo neošidí,
jsou oblaka, co světem křížem plují.
nalistuj v kůži
stať, když co ti dlužím
odstavec, který nás hřál
nalistuj v čarách
tu, co se párá
abys ji znovu pročítal
možná ji prodýchni - ať se zas zjasní
možná ji jenom pohaď tak
jak jsi to dělával - když chtěl ses zasnít
když jsi mně miloval naomak
:)
nechala jsem se inspirovat / pro čtenáře, vše je pouhá fabulace
aby nedošlo úhony počestnosti pana Kana
25.01.2026 11:30:36 | šuměnka
A pěkně ses nechala inspirovat a poslední verš je, takový, echt, naturalistický, vyloudil mi úsměv v úsměvu. :-))
25.01.2026 11:38:27 | Kan