Viktorka

hlava

ve splavové rouře

na chodníčku pijavice

kterých se štítím

jak předzvěst slizkého žití

rafinovaně ukryté

v jemném vláknu řas

nártem pochytané rybky

to vzpomínky mrskají do spánků

tedy a teď a zas

proplouvají mezi prsty

poklady stříbrošedé

je leden

pod skeletem ledu

udržet je nedovedu