Propastné ticho
Propastné ticho
.
nikdy jsem netoužila
po tom, co je snadno dostupné
nic nevlastním
všechno je jen iluze
divoký pták...
kroužící nad hladinou
spokojený se svým odrazem
vždy jsem toužila létat
lepím si křídla z papíru
křídla jsou věda
hledám si vysokou skálu
být jen tak sama s propastí
se zdánlivou prázdnotou
přesto někde uvnitř je vším obsahem
jeden skok do prázdna
všechno by vyřešil?...
kam bych letěla, po dopadu rozlámané tělo-
jen bezejmenný tvar v tichu
najde ho tulák nebo vlci?
hladová smečka ženoucí se nocí
a hlína přijme kosti
nebude hřbitov ani květy
duše nestojí o pomníky
- kolik stojí život?
dvě mince
pro převozníka
.
Komentáře (11)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
ani to ne :)
stojí jako květ, co okrášlit zvládl stonek :)
04.02.2026 10:14:54 | šuměnka
Hele i stonek má svůj půvab, kde by byl jinak květ;) jinak dík za návštěvu v mojí slují :)
04.02.2026 12:46:28 | darkzero
má, to rozhodně - stonek je malý stromek :)
04.02.2026 14:02:19 | šuměnka
Malý stromek v lese žil
motorové pily on se bál
bál se že dojde i na něho
V tom velkém lese nebyl sám
přesto zvuk pily rozeznal...
04.02.2026 15:24:04 | darkzero
věřím, že nebál / vědouc - že na každého dojde časem
a že strach předem - kazí výhled ke každé kráse :)
04.02.2026 15:27:23 | šuměnka
To jsi napsala hezký šumná ženo, stromek už se nebojí, strach to je velký téma ;)
04.02.2026 15:36:04 | darkzero
bylo mi potěšením s tebou veršovat :)
krásný den
ano, strach je velké téma - a přitom je to naprostá iluze
- stačí trénovat mozek, aby ho rozpustil ze všech nefunkčních úrovních
a vytanul vždy jen v rámci přežití, pro příval důležitého adrenalinu
04.02.2026 15:47:43 | šuměnka