Veliká lítost

 

král karnevalu (v období dešťů)

odsoudili mě k smrti
úplně a dočista k smrti
než ale kat vyběhne z brlohu
a začne větřit
zastávám po tři dny úřad
krále karnevalu

můžu všechno, co chci

a tak tedy
než mě ten škrhola přiškrtí
nechci nikoho vidět
chci jen po tři dny
koukat z okna
jak prší

 

 

 

 

 

 

Zasmála se

Zasmála se smíchem staré protřelé rajdy,
smíchem cynickým, zvrhlým a hulvátským.

„Ó jak lahodně zní jiskřivý smích oné dámy!“
řekl pan Vohráblo poněkud hlasitěji.

„Debile!“ odpověděla dáma,
které neušla páně Vohráblova ironie.

A pan Vohráblo v tu chvíli
pocítil velikou lítost s touto osobou
a též i s celým pokolením lidským,
jakož se mu to dělo vždy po pátém pivu.

 

 

 

 

 

 

u kostela

natěrač v zaflákaných montérkách
v pololeže na lešení
soustředěně zlatí sochu Krista

už teď je vidět
kterak Spasitel řve do prostoru
co rozsvícený semafor

to kdysi mohl si Stvořitel
dovolit luxus (lux in tenebris)
být zcela tiše
v lidských srdcích

 

 

 

 

 

 

Mimo čas

Kmenový šaman, jako každého jitra,
postavil se čelem k vycházejícímu slunci
a nastavil mu své dlaně. Stál takto
v hlubokém pohroužení několik minut.

Následoval jej náčelník a postupně celý kmen.
Na otázku, proč tak činí, šaman jen pokrčil rameny.

Jeden mladý cestovatel problém psychologicky rozebral
a nabídl se, že celou věc primitivním indiánům vysvětlí.
„Nedělejte to,“ bylo mu řečeno,
„pokud je nechcete zabít –

neboť i Kristus,
ozářen radioaktivním světlem vědy,
padl a již nevstal."