těch pár chvil je rozhodujících...

domnívám se , že je nepatřičné
zanechávat věrné otisky
ze snů zoufalého rozčarování
v lhostejném zrcadlení
vlastních slov co raději
měla zůstat nevyslovena
- jež zničeho neplynula
a přesto byla, zevnitř hnána ven
velké či malé duše člověka
co sám sedí nad vínem
přemýšlejíc o smyslu života
než dojde na dno flašky
....a vykřikne vím že nic nevím!


neboť pravda doznívající těžkým buketem
leckomu hlavu poplete
a z nadšených výhledů
padá ze schodů vzdušných sfér
- v ten okamžik nemá ideje
jen hledá oporu, jak nedopadnout na hlavu

- v ten okamžik je to až vznešené
jak tělo letí tak beztížně
než dopadne

těch pár okamžiků mezi životem a smrtí
ubohého efemérního bytí
co po životě přechází do mnoha forem



.