Zapomenuté staré texty

.





Město bylo rozdrceno jako hliněná miska,
jeho lidé rozptýleni jak stádo bez pastýře.
Matky plakaly tam, kde dřív zněly písně,
bohové odvrátili tvář
a noc zůstala.

Tohle není náboženství.
To je existenciální deprese 4000 let před námi.
Lidi tehdy věděli, že svět je krutá prdel.


EGYPTSKÁ „PÍSEŇ HARFÍKA“ (cca 2000 př. n. l.)

Totálně anti-náboženský text v zemi posedlé posmrtným životem.

Nikdo se nevrátil, aby vyprávěl, jak se tam má.
Proto naplň své srdce, dokud žiješ.
Mazej si hlavu olejem, oblékej jemné roucho,
protože nikdo si s sebou nic nevezme.

Starověký Egypt říká:
?? „Možná žádnej posmrtný život není, tak si ho užij,
Tohle se do učebnic moc nedává, protože se to nehodí.



Volal jsem k bohu, ale on mlčel.
Modlil jsem se, ale odpověď nepřišla.
Spravedlivý trpí, bezbožný se raduje.
Kdo pochopí úmysly bohů?

Tohle je Job, ale bez happy endu.
Čistá otázka: „Proč je svět tak rozjebanej?“



STAROSEVERSKÉ EDDY – NE HRDINSTVÍ, ALE KONEC

Všichni znají Valhallu, málo kdo ty temný pasáže.

Völuspá (proroctví vědmy)

Bratři se pobijí,
krev smáčí sníh.
Svět se rozpadne,
slunce zčerná.
A přesto…
z moře vystoupí nová země.

Tohle je apokalypsa bez spasitele.
Jen cyklus. Zánik. Restart. Žádná útěcha.



STŘEDOVĚKÁ LATINSKÁ POEZIE – GOLOVARDI

Opilí studenti, vyhnanci, kacíři (12.–13. stol.).

Včera jsem byl ctnostný,
dnes jsem opilý.
Zítra budu mrtvý –
tak mi nalej.

To je Carmina Burana, ale ne ta slavná,
tyhle kusy byly cenzurované.


Lidi nikdy nebyli hloupější než dnes

Ty otázky jsou pořád stejné

Jen dnes máme víc hluku a míň ticha

Staré básně nejsou zapomenuté proto, že jsou špatné.
Ale protože jsou nepohodlné.