Anotace: z dávného archivu, asi 2000
***
Procitám tvým uzemím, kde napadl sníh,
svými vločkami pohladil Mrtvé duše od Gogola
a pak rozplynul se ve vlasech dnů,
na polstrovaných pohovkách vlaků.
Gramofon srká vzduch,
tak stydlivě,
jak spící rotace modrých očí,
které utíkají do našich životů,
aby se našly.
Večernice uplavala nám proti proudu,
jak kůrka z tvé duše,
jak socha bez hranic,
protančím tvým potokem,
a mrtvé oblázky jak lidé se probudí.
V klíně neonových světel zápasíme o čas,
jenž se zastavil v copáncích nebes,
kam vítr unesl tvůj pláč.
já procitám svým územím
a procitám do tkání těla
teču a proudím, v srdci zním
v skeletu zas jsem mocně smělá...:))
**
tak každý ať nějak procitá
ať tančí na kůře z mandarinek
jsme jenom hmota vybitá
pokud se Duše s jsoucnem mine
**
krása :)
10.02.2026 13:10:17 šuměnka