Nehybná tvář,
tělo, jakoby olověné.
Světlo - lhář,
je do pravdy neoděné.
Z temných stínů,
zahrada nerozkvetlá.
Ulice manekýnů
svou báseň nedočetla.
V nehybné tváři
života píseň schází.
Světlu se nepodaří...
...stíny je neodrazí.
nehybná tvář - staticky ustrnulá
jakoby olovněná - jakoby stínem plula
do pravdy neoděná - nezkvetlá ku zahradám
je jako svědek dob - jimž vidět jenom záda
je sice nehybná - však uvnitř tóny znějí
co světlo nevidí - to uši slyšet chtějí :))*
18.02.2026 12:15:55 šuměnka