Nemocná

Je už dost pozdě a já necítím se zdráv.

Ty tlaky, kručení, dloubaní a bolest zad.

Teď v tuhle hodinu přemýšlím o nemoci.

Vzala si dědu, babičku – tu těsně po půlnoci, snad.

Tak nějak v čas, co je teď – už před dvěma lety.

V mladí byla také plná života, jezdila na výlety.

Z každým tím kručením a dloubnutím v zádech

mě napadá nemoc, bojím se nádech učinit,

poněvadž, co by kdyby, kdyby byl by posledním.

Právě tím to je, že je ten čas po půlnoci,

kdy přicházejí ticha

po nemoci.