Cukrárna

Žena vešla do cukrárny, zářivka líně blikala,
vzduch byl sladký, strop špinavý, a podlaha tu lepila.
Ve vitríně za pár korun dorty bez velké parády,
ona prstem ukázala: ,,tenhle z jahod, čokolády.''

Prodavačka sáhla pro dort, talíř a lžičku, formálně,
kasa cinkla jenom jednou, a ticho sedlo v cukrárně.
Pak se posadila k oknu, v očích hluboké smíření,
nenápadná, jako by tu byla jenom vybavení.

Za sklem si běžel jiný svět, deštníky a spěšné kroky,
ona jedla zvolna, s klidem, co hledala celé roky.
Sousto za soustem dort mizel, její obrys pomalu tál,
chuť čokolády doznívala, zatím svět si ji škrtal

Nekonečná lepivá rutina se tady vinula,
a žena s ní nenápadně, a beze stopy splynula.
Svět za špinavým oknem běžel lhostejný jako předtím,
ona z něj zmizela tišeji než déšť nad padlým listím.

Prodavačka přišla, zvedla talíř, lžičku a utřela,
možná ji vůbec neviděla, možná ani nechtěla.
Za oknem dál šuměl studený déšť a venku rušný shon,
jen cukrárna dál žije ten svůj věčně ulepený tón.