inventář ticha

Narodila jsem se omylem?
NEBO - mezi dvěma nádechy cizího dne
KDY SVĚT MĚ SEŽVEJKAL
a ... vyplivl —
bez chuti, bez omluvy
JSEM TADY




možná je život dluh
který se splácí tělem

každé ráno když vstanu
pocit -
jsem hřebík zatlučený do světla
Držím do rozpadu -


vždy jsem měla pocit
že v kostelech je mrtvý Bůh,
žije pedofilie
Rozdíl je jen - v ceně vína
za vším je krev

myšlenky hnijí rychleji než maso
slova jsou jen obvazy -
jen další vrstva


Každá vteřina je slib,
každá sekunda jednou skončí.

Viděla jsem lásku —
ležela na chodníku
ticho -
nikdo se nezastavil
všichni spěchali domů
nebo ji hledají online

a tak jsem pochopila
existence je nemoc bez příznaků
Smrt diagnóza
parte, pozvánka na hostinu

A přesto —
někdy večer
se ve skle okna
vidím jinak
něco ze mě ještě nechce pryč ...

ale je to -
spíš zvyk
na okraji propasti
počítám
kolik tmy se asi vejde
do jednoho obyčejného jména

 

 

.