Sněhová vločka

Sedím doma v teple
na klíně mám kočku,
za okny je mráz
pozoruju jednu vločku,
míří si to rovnou
k zasněžené větvi,
náhle slyším praskot
dolů k zemi letí.

Milióny vloček
v jediné závěji
a každá vločka
je pro ni nadějí,
že se hne z místa,
něco se změní,
když všichni myslí,
že to možné není.

To bílé skoro nic
má váhu muší
přesto mě učí.
Já nic, často říkám já nic,
přitom můžu hodně
ať je hezky nebo sněží.

To bílé skoro nic,
má váhu boží,
předsudky boří
Já nic, říkám nezmůžu nic
a sněhová vločka
mě zatím osvěží.