Rozškrábaný strup

Co jsem měl dělat?
Vím teď už teď už je to vsechno jedno
Ale i tak
Co jsem měl dělat.
Až se mně někdo zeptá, kdo je ten nejhorší človek, vzpomenu si prvni na sebe, a pak na ty nejhorší lidi.
Stalin, Hitler, Putin,
Fuj

Ale ona tam stála. Její svět se hroutil a ja nic nedělal. A co jsem měl dělat.
Brečela, tekly ji slzy a bušila do mě.
"Kéž bych tě nikdy nepotkala!"

Z těch očí, které na mé koukali tak hezky, tak zamilovaně, tak roztomile, tak šťastně, tak že jen ja věděl co chcou, co si přejí, co se za nimi odehrává.
Z těch očí je teď pouhá vzpomínka.
Ale co jsem měl dělat?!

Ona chtěla být jen šťastná, tak jako to bývá v pohádkách a tak jak si to vysnila. Chtěla se cítit milována. Konečně si na tomhle rušném obrovském světě našla svůj klidný malý koutek, ve kterém mohla být svá a nikdo by se jí nesmál, nikdo by na ni nebyl zlý a ona by měla toho prince, na kterého tak rada koukala tak... šťastně.
Tak jako matka chce vychovat slušné dítě, a jen spokojeně a skromně žít tak jak si to její malé já vždy představovalo. Chce toho snad moc?
Tak jako otec touží po uznání od syna. Stačil by pohled a "ty jsi muj hrdina". A on by syna chytil kolem ramen a stali by tam spolu. Chce toho snad moc?
A co jsem mel dělat.

Nezní vám to teď jako věta co z úst vypustí
jen ten nejhorší člověk?

22.2 23:45