Mám.

Mám ruce sdrané hlazením

a krátkou stopáž

ćekám, až moře zkamení

a ty se doptáš

proto si chystám oděv

z něhož už nevyjdu

a z map srdečních ozev

jen jednou jsem ku stu

Antonionim zmenšen

v měřítku útrpna

vymazán střelou zem zem

bezedný až do dna

bez lana, něhou jištěn

vracím se do dob mléka

kde řeka prameništěm

do slepých ramen vtéká

mám ruce sdrané hlazením   .   .   .