Dialog se stínem.

Jak kontrastují bílé stěny

S tím co na ně píši

Jak slova jsou němé ozvěny

A kroky pouze jsou jen bližší

,,V jazyku jimž mluví nikdo

Grafiky není okem vidno

Píšeš dopisy bezvýznamné

Píšeš dopisy v krvi vadné''

Řka to stín, který se mýlí

Do mého ucha pouze kvíli

,,Iluminuju písmo nenapsané

Které je stejné jako to samé

Kterým zdá se jsi vyzdobený

Tvé bdělé dny jsou neprobděný''

Vztáhne na mě digitō

Po mně jednou bulvou pídí to

,,Chci znát jazyk nicotnosti

Zbytek všechny nejasnosti

V tom proč všichni lidé žijí

V tom proč naděje kaňky nepropíjí

Duši moji prodanou tobě''

,,Všechna tvá řeč je vyřčena v hrobě.''

,,Kterýs mi vykopal?''

,,Ve kterém já ležím.''

Od psaní ruku pomale vzpřežím

,,Co je to jáství a jeho touha?''

,,Hnus odpor a všechna zhouba.''

,,Tak nech mě psát nic, do mého konce

Ještě nezazvonily mi pohřební zvonce.''

,,A zazvoní kdy?''

,,Až zazvoní ty tvoje.''

Stín obrysy nicotnosti potom tiše projel

Cítím náhle okolo krku

Studenou tmavou jeho ruku

A rty na svém uchu

,,Jejich brzy uslyšíš hudbu

Až proderu hrudí tvojí kudlu

Hleď ve mě, život tě pouze čeká

Když tvé srdce hledí na člověka''

,,Již vidíš noc se v den již mění

Světlo zabije tě v zapomnění

Ergo téže já.''

,,Další noc chci vidět tvaru

Nesmyslnosti a všeho zmaru

Chci vidět konec nesmyslu

Kterým kalamář tvůj drtí

Začátek smyslného zápisu

A požehnat ti svoji smrtí.''