Já vzpomínám si, moje milá (S.A.Jesenin)

Já vzpomínám si, moje milá,
Na vlasů tvých tak něžný svit...
Však chvíle těžká, smutná zbyla,
A musíme se rozloučit.
.
Vzpomínám na podzimní noci,
Bříz šelest, jejich tmavý stín...
Čím kratší z dnů jsme měli pocit,
Tím déle měsíc, a my s ním.
.
Vzpomínám, jaks mi řekla: Milý,
Blankytné roky pominou,
Zapomeneš, že jsme kdy žili,
A vyměníš mě za jinou.
.
Dívám se na rozkvetlou lípu
A vzpomínky cit rozčeří.
V nich jako tenkrát něžně sypu
Květiny do tvých kadeří.
.
Mé smutné srdce váhá zchladit
Svou lásku k druhé osobě,
A v příběhu, co měl by hladit,
Přemýšlí s jinou o tobě.
.
.
AI zhudebnění tady...
https://www.culture.ru/poems/44162/ya-pomnyu-lyubimaya-pomnyu

----------------------------------------

Báseň napsal Jesenin krátce před svou smrtí v roce 1925. Vypráví o lásce, která už uplynula, ale zůstává v paměti – přesně tak, jak Jesenin prožíval svůj život.

Velkou inspirací byla Galina Benislavskaja, jeho sekretářka a blízká přítelkyně, která ho milovala celý život. I když s ní nebyl oficiálně, její věrná láska a opora se odráží v melancholii básně – vypravěč miluje jinou, ale vzpomíná na ni jako na svou první lásku.

Scéna se odehrává v jeho rodné vesnici Konstantinovo u řeky Oka. Květy lípy, břízy a měsíční světlo nejsou jen dekorace – jsou to reálná místa a vůně, které spouštěly jeho vzpomínky. Z vůně kvetoucí lípy můžeme dokonce odhadnout, že jde o letní večer koncem června nebo začátkem července.

Celá báseň tak spojuje konkrétní místo, reálnou ženu a čas, a dává čtenáři pocit, že stojí s Jeseninem pod lípou, cítí její vůni a slyší šelest bříz – a zároveň sleduje jeho nostalgii za láskou, která už pominula.

Galina Benislavskaja