Anotace: Jedna z posledních básní sbírky zítřejšího dítěte.
Venku svítí slunce a já jsem neživoucím vězněm v bílém vězení.
Po mrížích drnkám klackem.
Dokola a dokola.
A když zase dojdu k otevřeným dveřím na svobodu,
vydechnu a drnkám klackem dál.
Vše je vlastně v pořádku.
8.3 14:10