Hrady z písku.

Mé myšlenky se toulají hned tu a zase tady,
a vyjádřit se nedají tak, jak bych si přál.
Z písku stavějí si nebetyčné hrady,
zmatené, jak z tanců bláznů festival.

Snad je to stářím, kdy nepřesné myšlenky se rodí,
či ruky mávnutím přes shovívavý smích.
Zdá se, že bloudí, jak racek za ztracenou lodí,
a mizí v hlubokých mořských náručích.

Mé myšlenky tápou a zmatené se vrací,
zklidnit je a lidský směr jim dát a míru
je námahou, kdy i mocný dub se zapotácí,
a, jako uličníci hledají, kde tesař nechal díru.