Hutně
stromy dýchám
oblohou
letí sny bez iluzí
/ti druzí
letí s mraky dál/
Lehce voní měkké meze
prosty lží
obohou letí
čarokrásní sloni
/rozmarýnou voní
moji krásní vzdušní sloni/
Jímavě zurčí padlým stráním
potoky šťastných slz
na kolena padám
do prachu vnitřích cest
/dokonáno jest
šeptám obloze/
tak křehce, hloupě, uboze
žiju, a jdu dál
/tam, kde západ plál/
vzplálo
moje hutné, lehká a jímavé
štěstí.
místy je to zajímavý, sloni a tak... tak si tak teple čaruješ... ale pak to zas padá do dost opršelých kolejí, což je fakt škoda.
01.05.2007 19:05:00 | grygaruv atelier