Díky za každé probuzení
Díky za každé probuzení
na Tvé pomlčky
tolik osamělých dní,
kdy Tvé srdce
tajně doufá, pláče, sní
Zvykla jsem si
na dno Tvé studny,
kdy slzavé pramínky
přikrývám víkem
pro zhojení vzpomínky
Zvykla jsem si
nezvykat na bolest,
na sladkosti potlesku,
po noci řezných ran
zas děkovat rozbřesku
v probuzení...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tiskv tom případě je to ale velice smutné:´-
tak to být nemá
doufám
16.05.2007 17:33:00 | Rádoby zoufalá
Nezvykat si na bolest ... řekni Levandulko, jde to? Jde to alespoň na chvíli? Poraď mi nějaký tipy, triky .... Já vím, že každý na to musí přijít sám, někdy je to opravdu moc těžké, kdy si člověk skutečně zoufá a záchrana není v dohlednu ...
06.05.2007 11:23:00 | NikitaNikaT.
...nepoznáš bolest,
nepoznáš rozkoš úlevy..
J.C.s
05.05.2007 22:25:00 | j.c.
:-)))
02.05.2007 21:32:00 | isisleo
:-)rozumím...mám Tě ráda:-)
02.05.2007 13:39:00 | lonely.princess
... na něco si zvykat .. je svým způsobem jistá rezignace (alespoň v této básni) ... leč konec je parádní !
02.05.2007 10:39:00 | Alci
tak ta je krásná:o)
02.05.2007 10:37:00 | Severka
S ubíhajícím časem /životem/ pociťujeme stále větší vděčnost za spatření rozbřesku počínajícího dne.
Básnička je krásná.
02.05.2007 08:23:00 | s.e.n