Mraky plynou si nad zemí,
nic je nezajímá, nikoho nezdraví.
Někdy jsou rychlé jindy plují pomalu,
avšak je nezajímá: jakou máš náladu.
Lidská povaha je jim záhadou.
Tomuto poznání nikdy nedojdou.
smích i pláč stejně pro ně zní-
na emoce oni nevěří.
Zas ti Levandule, stejně jako mně opravuje chyby,
zřejmě byla učitelkou, ale nic proti ní.
Jak mohou mraky - věci něco cítit, když neobsahují
deoxyribonukleovou kyselinu.
07.05.2007 19:01:00 | jehlaspichlas