Na břehu stojatých vod,
Do větru si šumí,
Sklání svou hlavu do temnot,
Naslouchat tajemstvím umí.
Ve větru se vrtí a shýbá,
U vod žije klidně,
Své vlasy ve vodách si mývá,
Ptáky po peří hladí vlídně.
Jako moudrá stařenka,
Břemeno pomůže ti nést,
Zelená její halenka,
V úplňku začne kvést.
Po nocích si zpívá,
Osudy naše spletité,
Po staletí mlčí a skrývá,
Naše zážitky letité.
U vod se hýbá,
Vrba stará moudrá,
Na staletí se dívá,
Nosí zpovědi zlé, milostné i dobrá.
Zaslouží si úctu naší,
Tolik zpovědí si ponechá,
Tolika osudů si váží,
Samotné nás nenechá.
Tak takovou vrbu znám, tedy znal jsem. Než umřela doopravdy i v mé básni (také "Vrba"). Vystihl jsi ji krásně! Dík.
03.05.2007 21:57:00 | Gregy