Stesk

Čistá slza padá,
v kostele rakev bez víka.
Opustila ho tak mladá,
nemůže najít viníka.

Ruce podél těla,
bílý šat na rudém podloží.
V mysli mu tvář utkvěla,
brzo se dívka rozloží.

Zůstal jenom v rámu obraz,
truchlí nad svou ztrátou.
Před očima její odraz,
brzo by byl šťastným tátou.

Nemůže už lásku mít,
není léku na ten žal.
Za její život chtěl se bít,
štěstí mu však osud vzal.

Nemá smysl pro něj žít,
běduje a pláče.
Může štěstí zpátky chtít?
Neváhá a skáče...