vidím husté stromy,
jak z nich kape
a do toho mží
a někdo za francouzským oknem
preluduje,
přemýšlí
a touží
....
slyším
měkkou hudbu v nekonečném dnu,
jen přelud a snad představy,
z olověného nebe závoje padají
a skryjí v těch kapkách radost
a roztříští smích,
marnost se připlíží
jak těžký hřích...
snad z něj brzy procitnu...
...jo hledej ...taky hledám ...a ...nenacházím ...déšť byť vymodlený čarodějem pouště mi furt připadá smutný ...
09.05.2007 15:12:00 | WhiteSkull