Vesmír se nebojí dálky,
Sebe sama vidí jen,
nevidí, je-li dlouhý nebo krátký,
nezná bdění ani sen.
Čas nebojí se smrti
A smrt nebojí se času.
Ničeho nebojí se děti.
Snad jen přísného hlasu.
Láska nebojí se změn,
nebojí se zklamání a bolestí.
Chce jen dostat svoji šanci,
plnit lidská srdce radostí.
Ale člověk bojí se všeho,
Boha, smrti i nemocí,
vesmíru, času i lásky.
příliš je těch emocí
...a z toho jsou ty vrásky.
j.c.: pěkné vyjádření...
oba dva protichůdné názory jsou moc pěkné... :) nemám co dodat...
07.05.2007 21:47:00 | Marketka3x3
co pak
až vesmírné přiblížíme dálky
až smrti budem se jen smát
a Boha zalepíme do obálky
co pak
až přestanem se bát..?
J.C.s
06.05.2007 22:46:00 | j.c.