Šlépěje

V závátých šlépějích
kráčím

možná sama
a můj stín svírá tu velkou rudou kabelu
co do ní nacpe všechny hříchy světa

poslední zbytky léta
v závějích hledám
kousíčky hvězd.

/do starých otisků

hvězdokupně

přidávám ty své/

hloupé, bláhové, mělké...

A když stopy končí
začíná mé mlžnožárné
hlouposkoupé pravdolživé

já.