V té chvíli, kdy čas se stává stínem.
V té chvíli, kdy hlas se mění v ticho.
V té chvíli, kdy světlo ztrácí lesk.
V té chvíli, kdy na kostce padá šest.
V té chvíli, kdy loutka obživne.
v té chvíli, kdy postel vystydne.
V té chvíli já odlétám.
Víš, o smrti téhle hodně blízké člověčinky jsem se dozvěděla minulý pátek, už téměř ve vlaku na sraz... celou tu dobu se ve mě praly všechny emoce, láska lidí, vy dva, smrt... až teď (dnes ráno) jsem dostala odvahu jí zamávat a vyprovodit a říct: "Holka, leť..." Jsem za to moc ráda a už vyrovnaná...
07.10.2005 14:43:00 | Cecilka