Apel na rozum

Anotace: krátká básnička o mích pocitech ke státu

Proč podvod a svár vedou tento svět?
Ach nespravedlností.......je jich milion či snad jen pět?
Když ohlédnu se za sebe vidím málo dobrého,
zlost a vztek ničí člověka byť skromného.

Všude kolem zbořeniště svobody.
Naděje jak kamení hází se do vody.
Občas se odrazí a znovu hodí jiskru plamínku,
ale nakonec se stejně potopí pod hladinku.

Národe český, vzbuď se!! vstaň!!
Naší vlast pohlcuje strašná saň,
kterou jsme ve své pýše stvořili
a teď abychom se jí dvořili??

NE!

Nesmíme podlehnout naším vlastním chybám
a naše hlasy nesmí se podobat rybám.
Tak tiché a plaché jak zimní krajina,
však už musí přijít doba jiná.

Povstaňme a zničme co nás ubijí!!
Povstaňme a zažeňme ty co jen slibují!
To co nám je svaté chraňme.
Naší vlast,tu jedinou braňme.

Zahoďme pouta a do ruk vemme hole.
Měsíční krajinu změňme v úrodné pole.
Zažeňme ty co nás vedou do propasti,
ač malují nám obrazy plné slasti.

Ať utichnou jejich hlasy již nechceme je slyšet.
Jejich lži nám již v hlavě nebudou pištět.
Pojďme, zbořme bránu neřestí!
Stejně nic dobrého nevěstí!


Z popelu toho vznikne nový stát
a ten snad bude mít co dát!!