O politicích a lidech

A spustil jsem se jednou po laně

z azurovýho nebe.

Tady?

Tady je dole,

v opravdickym světě.

Toxický je tu vzduch od nenávisti,

takže všichni musíme nosit plynový masky

s filtry

a filtrovat.

 

Jakmile jsem přistál, užasl jsem:

Páni, jsou jak figuríny!

přímo září v reflektorech,

jen místo potu na čele

leskne se sědá pryž.

Člověk si je za sklem dobře prohlédne,

ale nemůže si na ně sáhnout...

 

A.B.

Zajímalo by mě, proč zrovna slova "Sorry jako"?

Dokážu si představit, že vlastně vyjadřují hodně,

když nad tím tak přemýšlím...

Jaké zranění by mohlo vysvětlit tvoji tvrdost?

 

P.F.

Tý jo, a teď si jako správný vysokoškolák představuju,

jaká je zkouška z politologie ve tvém podání...

Jaká oblast ti přijde nejzajímavější?

Já mám také své oblíbené...

 

V.V.P.

Jaké to asi muselo být? Ty ruiny v očích tvých rodičů...

Hej, nechtěl bych...

Fakt by mě zajímalo, proč?

 

V.O.Z.

Jak ti bylo, když ses rozhodoval? Co na to rodina? Přátelé?

Asi pořát nějaký telefony zvonily...

Jaké bylo ten den počasí?

Bylo taky tak zataženo, jako jsem měl tehdy já?

 

abych otázky mohl klást,

sejmu masku.

V tu ránu vdechnu ty výpary...

 

"Ty hlupáku!

Na co se to sakra ptáš?

Jak můžeš za tou maskou vidět

něco jako lidskou tvář?"